Poplach v slepičím rajónu

Neohodnoceno
 

Napsal: Luboš Pavel
Ilustrovala: Radka Snížková
Vydalo Creatio 2017, Praha
Počet stran: 100 

Poplach! Člověk nám zabral naši zahradu: To si žádá řádnou odvetu. Vyhlásíme mu válku. Naštěstí mají mezi sebou Sabinu, která je rodilou vůdkyní, odbornici na vynálezy Elišku, průzkumnici Lítá, nebojácnou Zitu a další slepice, které udělají vše pro to, aby zahradu získaly zpět. Vynalézavě volí zbraně, disciplinovaně cvičí bojovou připravenost a nevzdávají se po prvním neúspěchu. V příběhu sehrají roli i nečekané okolnosti, které doženou slepičí kolektiv k zoufalým činům. Všechno ale nakonec dopadne úplně jinak, než si to představovaly. Dvanáct kapitol o slepicích, při jejichž čtení se určitě nudit nebudete. 

Dostupnost Skladem (4 ks)
250 Kč
227,27 Kč bez DPH
   
Kód produktu K600001
Kategorie Knihy a hry
 

Ukázky:

Do kůlny nakoukla Pipina. „Co to zko-ko-koušíte? Z ku-ku-ku-kůlny vyletěla ko-ko-kometa.“
„A kam letěla?“
„Směrem k té zahradě, kam jsme chodily. Bylo to něco jako-ko-ko bílá ko-ko-koule.“
„No, alespoň že to odráží správným směrem.“
„O čem to mluvíš? Uka-ka-ka-kaž? Co to je?“
„Odrážedlo,“ pronesla Sabina důležitě, jako kdyby ho sama sestrojila. „Tady na tu bednu si stoupneš. Ták. Pak seskočíš a ono tě to…“ Už nestačila vše vysvětlit, protože Pipina postupovala přesně podle instrukcí a odrážedlo ji v okamžiku katapultovalo okénkem pryč stejně jako Elišku.
Za chvíli nakoukla dovnitř Zita. „Všechno v pohodě, Sabi? Zdálo se mi, že se z kůlny ozývají divné zvuky.“
„To nic, to tady jenom zkoušíme nové odrážedlo.“
„Aha. Ukaž, to je ono? Vypadá zajímavě. Jak se to používá?“
A také Zitě Sabina přesně popsala způsob používání odrážedla, takže zvědavá slepice byla za chvíli vystřelena z kůlny ven. Sabina jen kroutila hlavou nad tím, jak je odrážedlo přesné. Vymrštěná slepice se vždy trefila do malého okénka v čele kůlny. Trvalo to jen pár okamžiků a dovnitř vběhla Bibina.

--------------------------------------------------------------------------

"Vtom ze strany vyrazil kohout a jako barevná raketa proletěl přes silnici. V poslední chvíli strhl Pipinu sebou. Kolem se prohnalo to prokleté auto a zvedlo oblak prachu, takže slepice chvíli nevěděly, co se stalo. Pak zděšeně běžely na druhou stranu a nalezly kohouta zaklíněného mezi plaňkami plotu a šťastnou Pipnu blábolající něco jako: "Objal mě, on mě objal, holky já jsem tak šťastná."
"Z toho se dostane," usoudila Eliška   
"Teda ten Adolf..." vydechla Bibina se Zitou a slepičí babička se přidala: "Ano, ano, vězí v něm kus hrdiny. Poznala jsem taky jednoho takového fešáka, ale sežrala ho kočka."

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Přidat komentář
Nevyplňujte toto pole: